Listina základních práv a svobod
29. 3. 2009
Listina základních práv a svobod
Článek 1
Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nescizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.
Článek 2
Každý může činit , co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.
Článek 6
Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením. nikdo nesmí být zbaven života. Trest smrti se nepřipouští.
Článek 12
Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí. Domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení, a to na písemný odůvodněný příkaz soudce.Způsob provedení domovní prohlídky stanoví zákon.
Článek 15
Nikdo nemůže být nucen vykonávat vojenskou službu, pokud je to v rozporu s jeho svědomím nebo s jeho náboženským vyznáním. Podrobnosti stanoví zákon.
Článek 17
Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.
Článek 27
Právo na stávku je zaručeno za podmínek stanovených zákonem, toto právo nepřísluší soudcům, prokurátorům, příslušníkům ozbrojených sil a přislušníkům bezpečnostních zborů.
Článek 33
Každý má právo na vzdělání. Školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon.
Občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopností občana a možnosti společnosti též na vysokých školách.
Článek 37
Každý má právo odepřít výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké.
Článek 39
Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit.
Článek 40
Jen soud rozhoduje o vině trestu za trestné činy.
Kždý, prooti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena. Obviněný má právo odepřít výpověď, tohoto práva nesmí být žádným způsobem zbaven.
Článek 1
Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nescizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.
Článek 2
Každý může činit , co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.
Článek 6
Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením. nikdo nesmí být zbaven života. Trest smrti se nepřipouští.
Článek 12
Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí. Domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení, a to na písemný odůvodněný příkaz soudce.Způsob provedení domovní prohlídky stanoví zákon.
Článek 15
Nikdo nemůže být nucen vykonávat vojenskou službu, pokud je to v rozporu s jeho svědomím nebo s jeho náboženským vyznáním. Podrobnosti stanoví zákon.
Článek 17
Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.
Článek 27
Právo na stávku je zaručeno za podmínek stanovených zákonem, toto právo nepřísluší soudcům, prokurátorům, příslušníkům ozbrojených sil a přislušníkům bezpečnostních zborů.
Článek 33
Každý má právo na vzdělání. Školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon.
Občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopností občana a možnosti společnosti též na vysokých školách.
Článek 37
Každý má právo odepřít výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké.
Článek 39
Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit.
Článek 40
Jen soud rozhoduje o vině trestu za trestné činy.
Kždý, prooti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena. Obviněný má právo odepřít výpověď, tohoto práva nesmí být žádným způsobem zbaven.