Jednou jeden malý chlapec, jako níť, nebo spíš ještě menší, jel na krásném mladém koni. Pozoroval je býk a začal se vysmývat: To se nestydíš, takový velký a silný, nechat si poroučet od takového prcka? A víš, co mu ten kůň odpověděl? Ty myslíš, že by to byla pro mně kdovíjaká čest, kdybych toho kluka schodil na zem?
To se jednou jeden kůň otočil na pluh a rozezleně řekl: "Víckrát už tě nebudu tahat!" "Dobře, já tě zase nebudu živit," odpověděl pluh. Kůň přemýšlel, všelijak si to převracel v hlavě a pak se rozhodl táhnout pluh dál.
Hrdá hlava a oči nezkalené,
když pod kopyty zvony země znějí,
před námi všechny dálky vytoužené
a nozdry se jen nedočkavě chvějí
KOČOVNÍK
Koníčku můj, zastav se, stůj.
V lampičce pod vozem dochází lůj.
Seno máme,
vodu máme,
do rána bílého posečkáme...
Hvězdná báň se zvolna točí
a když kočí zavře oči
zdá se mu prastarý sen.
Tam, kde teče velká řeka
tam, že na něj láska čeká
oči má modré jako len.
Možná, že i tomu koni
krásný sen se hlavou honí,
že na něm sedí sám král.
Až je oba rosa vzbudí
budou zkřehlí, budou chudí,
potáhnou vozíček dál, potáhnou dál...
Koníčku můj, zastav se, stůj.
V lampičce pod vozem dochází lůj...
