cestou ke koním

Botulismus

            Je to už 170 let, co krajský rada – lékař Justuj Kerner – přišel na stopu příčiny záhadných smrtelných případů v Německu. Velké množství lidí onemocnělo po požití zkažených jelit a jitrnic, někteří zemřeli. Kerner objevil toxin, který nazval „buřtovým jedem“. Ten způsobil onemocnění – botulismus (odvozeno od latinského slova botulus – buřt). Vlastní původce Clastridium botulinum z rodiny Clostridií ještě Kerner nemohl počátkem 19. století poznat. Clostridium botulinum bylo prokázáno a objeveno až v r. 1897.

            Botulismus je jedno z nejnebezpečnějších onemocnění, původu alimentárního, tj.při pozření závadné potravy nebo u zvířat krmení. 4asto končí smrtí. Samo onemocnění není způsobeno bakteriemi nebo sporami, ale toxinem, který Clostridium botulinum produkuje. Do dnešní doby byly poznány různé typy toxinu, u koní se jedná především o typ B, C nebo D. Jed sám je velmi agresivní a patří k nejsilnějším nervovým jedům. Smrtelná dávka pro všechny savce je několik nanogramů pro 1kg živé hmotnosti.

            Po požití se krevními drahami rychle rozšíří a napadá okamžitě synapse (spojení) mezi jednotlivými nervovými buňkami a blokuje uvolňování acetylcholinu, umožňujícímu nervová spojení. To vede k přerušení přenosu impulsů do nervové soustavy ke svalům a dochází tak k ochromení (obrně).Typické pro toto onemocnění je rozšiřování příznaků na těle od předu do zadu. V počátečních stádiích je kůň matný a unavený. Chody jsou nepravidelné a nejisté. Dochází ke svalovému třesu a slabosti. Následuje nemožnost polykání (obrna hrtanu). Koně nechtějí, ale ani nemohou žrát. Pokud se snaží, potrava a voda jim padají a tečou z huby. Často jazyk visí z huby nebo je stisknut mezi pysky. Z huby koní tečou sliny. Pak následuje celková slabost svalů, kosterní svalstvo je postiženo jako celek, ale také funkce střev – to je často příčina, proč jsou veterinářem nemocní koně ošetřování jako pacienti s kolikou. V konečném stádiu koně leží bez pohybu a hynou na selhání dýchacích svalů při plném vědomí, pokud nejsou těsně před tím uspáni. Smrt udušením při plném vědomí bych nepřál ani největšímu nepříteli.

            Namítnete mi jistě, že kůň není masožravec a určitě by nepožil zkažené maso.Přesto představuje botulismus nebezpečí i pro užitková zvířata a také pro koně. Koně se mohou totiž infikovat zbytky mrtvých zvířat v krmivu. Můžeme totiž podle světových výzkumů najít souvislost mezi onemocněním koní botulismem a zkrmování siláže nebo senáže. To znamená, že tato krmiva nejsou vhodná pro krmení koní. V podstatě může kůň onemocnět i po požití sena, ale zatím veškeré popsané případy souvisely se senáží nebo siláží. Zajímavé je, že zárodky Clostridium botulinum se nacházejí jak v půdě tak v zažívacím traktu zdravých zvířat jako neškodné. Nebezpečí otravy přichází v úvahu dvěma způsoby: 1)přijetí botulotoxinu potravou nebo vodou , 2) produkcí botulotoxinu v infikované ráně nebo poškozené sliznici střeva.

            U dospělích koní dochátí k onemocnění zpravidla příjmem potřísněného krmiva, hlavně senáže příp. sena. Již 50-100g sena z nejbližšího okolí kadaveru (uhynulého zvířete) infikovaného může být smrtelné. V kadaveru zvířat (např. zajíců a myší) se toxin tvoří. Sekrety kadaverů nebo i jen potřísněnou trávou (senem) se dostává při sklizni do stlčených balíků senáže nebo sena. A zvláště senáž nebo siláž nabízí bacilu bezkyslíkaté, kyselé, na bílkovinu bohaté prostředí, kde může produkce botulotoxinu vesele růst. Tam při teplotě 20-45°C produkuje bacil tento silný jed. To samozřejmě při přípravě krmiva (rozbalení balíku), pokud nenajdeme přímo kadover, na pohled nepoznáme. A nutno říct, že každá pastvina nebo louka , ze které jsme zasažené seno nebo siláž sklidili, zůstává potenciálním nebezpečím. I desítky let.

            Diagnoza onemocnění je těžká a je možná po vyloučení všech ostatních příčin. Šance na zdravení záleží na množství nakaženého krmiva který kůň požil. A samozřejmě na tom, jak rychle kůň dostane specifické antisérum. Jestliže toxin poruší nervové spojení, je to změna nevratná. To znamená, že žádná léčba ani medikamenty nepomohou. Podpůrná léčba v tomto případě je nutná. Tělo může některé synapse (spojení) obnovit..Zde hraje velkou roli konstituce koně, jeho chuť k životu pro překonání první fáze onemocnění.

            Léčba závisí na veterináři a patří sem antibiotická clona, léčba zažívacích orgánů, infuze vitamínu B, posílení funkce jater a menší porce měkkého krmiva. V případě, že kůň nemůže polykat, je nutná výživa nosojícnovou sondou a infuzemi. I přímý průkaz botulotoxinu je obtížný. Teoreticky je možné vyrobit i očkovací látku, ale poze jen pro některé typy. A to pouze tehdy, byl-li původce u nemocného koně izolován. Je to velmi drahá procedura. Očkovací látky existují v jižní Africe, Austrálii a USA proti toxinům typu C, D a B. Kouzelné slovo proti botulismu je – předcházení (prevence).

            Velký význam má hygiena krmení. Sklady a seníky musí být čisté, pozor hlavně na uhynulé ptáky, myši, kočky. Prevence je pastviny a louky nehnojit drůbežím trusem (myšlenu z velkochovů), biokompostem nebo kaly. Upravena by měla být i sklizňová mechanizace tak, aby výška pokosu byla nad eventuální výškou kadaverů. Podle některých veterinářů bezpečná ochrana je – nekrmit senáž nebo siláž.

            Přežití koně ještě neznamená pro koně být zdráv. Rekonvalescence trvá týdny a často měsíce. Obrna hrtanu často trvá 14 dní i až 3 týdny, než může kůň opět polykat. A kůň je často při tom hubený a totálně vyčerpaný. Prakticky lze říct, že po úplném klidu může koně až po 6-8 týdnech 2x denně tak na 5minut provádět. A 3-5 měsíců trvá, než se organizmus koně reaguje natolik, že můžeme říci, že kůň dobře přežil.

            A nakonec ještě poznámka, že s bacilem Clostridium botulinum bývá v Anglii spojována i tzv. „Grass sikness“ – tj. nemoc z trávy.

            Dobře usušené, kvalitní seno je v podstatě zárukou dobré prevence.

MVDr. Pavel Sedláček