Svaly
Svaly
Funkce- pohyb kostry, změny v množství krve zásobující jednotlivé části těla, transport trávenin v trávicí soustavě, tvorba tělesného tepla a činnost krevního oběhu.
Svalová soustava představuje 45 až 50% tělesné hmotnosti.
V těle zvířat jsou tři typy svalových tkání:
Hladká svalovina
Nemá viditelné příčné pruhování. Hladká svalov. Je řízena autonomní nervovou soustavou a nachází se především v útrobních orgánech, které se musí automaticky a mimovolně pohybovat.
Srdeční svalovina
Nachází se pouze v srdci. Je řízena autonomním nervovým systémem.
Kosterní svalovina
1-červená svalová vlákna. Obvykle se pomaleji smršťují a méně unavují než 2-vlákna bílá. A mezi nimi 3- přechodná, která svými vlastnostmi stojí mezi červenými a bílými vlákny.
Kosterní svalovina představuje největší část svalové hmoty v těle zvířete. Jednotlivá vlákna kosterní svaloviny mohou být stejně dlouhá jako je sval, kterého jsou součástí.Pro kosterní svalov. je typické příčné pruhování, které lze pozorovat pod mikroskopem. Pro stimulaci každého svalového vlákna je zapotřebí samostatný nervový impuls.
Jednotlivé svaly kosterní svaloviny se často popisují podle typu pohybu, který vykonávají. Rozlišujeme flexory (ohýbače), které jsou umístěny na končetinách tak, že ji ohýbají v kloubu a úhel jeho rozevření se tak zmenšuje, extenzory (natahovače) , které fungují opačně než flexory a zvětšujítak rozevření kloubu, adduktory (přitahovače), které přitahují končetinu k mediální rovině těla, abduktory (odtahovače), které mají funkci opačnou, sfinktery (svěrače), které jsou uspořádány kruhovitě, a mohou tak uzavírat tělní otvory.
Uspořádání svalů
Hlavní funkcí svalů je smršťovat nebo zkracovat se.Tím dochází k pohybu částí těla a vnitřních orgánů, včetně jejich náplně. Svaly také kladou některým pohybům určitý odpor. Základní podmínkou pro řádný a požadovaný výkon svalů je jejich optimální uspořádání. Svalové funkční jednotky tak mohou být uspořádány do ploch, které pak mohou být svinuty do trubic, svazků, prstenců (svěrače), kuželů, nebo mohou zůstat v podobě jednotlivých buněk či vláken nebo jejich shluku Takto uspořádané funkční svalové jednotky jsou využity pro uskutečňování velmi přesných pohybů nebo pohybů, které nemusí mít velkou sílu. Kromě svěračů tvořených kosterní svalovinou se mohou účinky kosterních svalů pozorovat v určité vzdálenosti od jejich umístění. Znamená to, že jejich stahy se musí přenášet na ovlivňovanou část těla. Na jednom konci musí být sval proto fixován nebo připojen ke svému podkladu a jeho druhý konec je připojen přímo nebo pomocí šlachy na pohyblivou část těla. Podle toho se na svalech popisují odstupy (méně pohyblivý konec svalu) a úpony (pohyblivý konec svalu). Stahy svalu k sobě přibližují odstup a úpon. Pokud je sval mezi dvěma kostmi, pak se jedna z nich nebo obě pohybují.
Stavba kosterních svalů
Plochý a široký list vaziva, který plní funkci šlachy se nazývá aponeuróza. Vazivo kosterního svalu se rozděluje na :
- Svalová vlákna, která se skládají do primárních svalových snopců, se připojují svým povrchem (sarkolemou) na vazivovou vrstvu- endomysium.
2.Endomysium je spojeno s vazivem, které obaluje primární svalové snopce – perimysium (neboli vnitřní perimysium).
3.Perimysium je spojeno s vazivem, které obaluje sekundární svalové snopce – epimysium (neboli vnější perimysium)
4.Epimysium je napojeno na šlachu nebo na aponeurózu, která je v určité vzdálenosti připojena k některé části těla.
Sarkotubulární systém – Vlákna kosterní svalov. Obsahují síť tubulů, které jsou umístěny vně myofibril (základní článek svalu). Tubuly, které jsou uspořádány paralelně s myofibrilami a obklopují je, se označují jako sarkoplazmatické retikulum. Tubuly, které jsou uspořádány příčně vůči myofibrilám vytvářejí T systém. Tubuly T sys. probíhají příčně z jedné strany vlákna na druhou a jejich dutina obsahuje extracelulární tekutinu. U sarkoplazmatického retikula je výplň nitrobuněčná tekutina. Kontakt T tubulu s váčkovitými konci dvou sousedících sarkoplazmatických retikul se označuje jako triáda. Základní funkcí sarkotubulárního systému je vést nervový vzruch z povrchu svalového vlákna do jejich nitra.
Nervosvalové spojení
Každé vlákno kosterní svaloviny má na svém povrchu místo nazývající se nervosvalová ploténka. Je to spojení koncové větévky nervového vlákna se svalovým vláknem, které tvoří synapsi. Mezi svalovým vláknem a koncem nervového vlákna je štěrbina. Nervové vlákno může mít několik koncových větévek, které vedou k jednotlivým svalovým vláknům. Tak vzniká motorická jednotka, která se skládá z nervového vlákna (axonu motorického neuronu) a skupiny svalových vláken, která motorický neuron inervuje. Poměr 1:150 u motorické jednotky znamená, že jedno nervové vlákno inervuje 150 sval.vl.. Hypoteticky je menší poměr (1:4) lepší tehdy, jestliže je zapotřebí větší přesnosti svalové kontrakce.(např.okohybné svaly)
ZMĚNY VELIKOSTI SVALU
Hypertrofie- zvětšení jednoho svalového vlákna. Postnatální růst svalových vláken kosterní sval. se však neuskutečňuje zvýšením počtu svalových vláken, ale spíše přidáváním myofibril k periferii a přikládáním sarkomer ke šlašitým koncům svalu. Zvětšení počtu svalových vláken se nazývá –hyperplazie.
Atrofie- Zmenšení velikosti svalu. Jestliže se na určitou dobu znehybní část těla, začnou se její svaly zmenšovat (atrofie z inaktivity). Ztráta inervace svalu má za následek nástup enervační atrofie. Dříve to bylo běžné u tažných koní v důsledku otlaků chomoutovým postrojem, které inervují dvě hlavní svalové skupiny svalů lopatky a trupu.